ISSaR

KVALITA OVZDUŠÍ Z HLEDISKA OCHRANY LIDSKÉHO ZDRAVÍ
– vyhodnocení indikátoru

Specifikace indikátoru


Datum poslední aktualizace
26.08.2013

 


Klíčová otázka

Jsou dodržovány imisní limity znečišťujících látek pro ochranu lidského zdraví?


Klíčové sdělení

Přes pokračující pokles emisí od roku 2000 se kvalita ovzduší na území ČR nezlepšuje, to se týká zejména oblastí s překročenými imisními limity, mezi které patří zejména Moravskoslezský kraj. Opakovaně dochází k překračování imisního limitu pro suspendované částice, benzo(a)pyren a přízemní ozon. K překročení imisního limitu pro NO2 dochází v dopravně zatížených oblastech, lokálně byl překročený imisní limit pro benzen.

Podle modelových propočtů SZÚ v období 2006–2012 vykazují odhady předčasné úmrtnosti, ke kterému přispěla expozice suspendovaným částicím frakce PM10 v rámci celé České republiky, a odhad individuálního celoživotního rizika vzniku nádorového onemocnění v důsledku expozice As, Ni, BaP a benzenu v městských lokalitách v ČR za roky 2010 až 2012 přes mírnou variabilitu způsobenou meteorologickými vlivy srovnatelnou úroveň.

Imisní limit pro arsen, kadmium, nikl a olovo, stejně jako limit pro oxid siřičitý a oxid uhelnatý, nebyl v roce 2012 překročen na žádné sledované lokalitě. V porovnání s rokem 2011 došlo k překročení imisního limitu pro PM2,5 na menším počtu měřicích stanic.

Souhrnné hodnocení trendu

Změna od roku 1990

Změna od roku 2000

Poslední meziroční změna


Cíle a vazby na aktuální koncepční a strategické dokumenty

Úmluva o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států a její protokoly:
V ČR je úmluva UNECE/CLRTAP považována za nejvýznamnější mnohostranný smluvní akt zavazující země regionu UNECE k společnému řešení problémů znečišťování ovzduší. Požadavky CLRTAP a protokolů jsou vesměs formulovány na úrovni státu a byly z velké části implementovány do zákona o ochraně ovzduší a jeho prováděcích předpisů. ČR již přistoupila ke všem osmi protokolům a z nich plynoucí povinnosti řádně plní, zejména co se týče požadavku na dosažení stanovených národních emisních stropů.

Národní legislativa:
ČR prostřednictvím zákona č. 201/2012 Sb. o ochraně ovzduší plně transponovala imisní limity stanovené směrnicí Evropského parlamentu a Rady č. 2008/50/ES o kvalitě vnějšího ovzduší a čistším ovzduší pro Evropu a směrnicí Evropského parlamentu a Rady č. 2004/107/ES o obsahu arsenu, kadmia, rtuti, niklu a polycyklických aromatických uhlovodíků ve vnějším ovzduší. Horní a dolní meze pro posuzování kvality znečištění pro ochranu zdraví jsou stanoveny ve vyhlášce č. 330/2012 Sb. o způsobu posuzování a vyhodnocení úrovně znečištění, rozsahu informování veřejnosti o úrovni znečištění a při smogových situacích.

Dlouhodobý program zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva ČR – Zdraví pro všechny v 21. století, schválený usnesením vlády v roce 2002, ukládá v cíli 10 "snížit expozice obyvatelstva zdravotním rizikům souvisejícím se znečištěním vody, vzduchu a půdy" a dále "soustavně monitorovat a vyhodnocovat ukazatele kvality ovzduší a ukazatele zdravotního stavu". Plnění programu je sledováno v ročních intervalech.

V roce 2010 byla na 5. ministerské konferenci o zdraví a životním prostředí WHO/Europe v Parmě přijata deklarace ke zlepšení životních podmínek pro citlivé skupiny obyvatelstva, snížení zátěže neinfekčními nemocemi, které souvisejí se životním prostředím, snížení expozice bioakumulativním látkám, hormonálně aktivním látkám a nanočásticím.


Podrobné vyhodnocení – grafická část

Graf 1: Procento území a obyvatel vystavených nadlimitní průměrné 24hodinové koncentraci suspendovaných částic PM10, ČR [%]
Zdroj: ČHMÚ


 
Legenda:
 
 % území vystavené nadlimitní koncentraci PM10
 
 % obyvatel vystavené nadlimitní koncentraci PM10
 
 
Poznámka:
V roce 2005 došlo k zpřesnění metodiky mapování a bylo při konstrukci map polí koncentrací PM10 poprvé použito modelu, který kombinuje model SYMOS, evropský model EMEP a nadmořskou výšku s naměřenými koncentracemi na venkovských pozaďových stanicích. Aplikace samotného modelu SYMOS by byla v případě znečištění PM10 nedostatečná, jelikož v modelu jsou započítány pouze emise z primárních zdrojů. Sekundární částice a resuspendované částice, které v emisích z primárních zdrojů zahrnuty nejsou, zohledňuje je model EMEP.
 
Odkaz na data:

Graf 2: Procento území a obyvatel vystavených nadlimitní roční průměrné koncentraci BaP, ČR [%]
Zdroj: ČHMÚ


 
Legenda:
 
 % území vystavené nadlimitní koncentraci BaP
 
 % obyvatel vystavené nadlimitní koncentraci BaP
 
 
Poznámka:
Metodika mapování benzo(a)pyrenu byla v průběhu let 2002–2007 zpřesňována. Kromě navýšení počtu monitorovacích stanic došlo v roce 2006 k zpřesnění metodiky mapování. V roce 2006 se následně řada měst a obcí začlenila do území s překročeným cílovým imisním limitem pro BaP.
 
Odkaz na data:

Obr. 1: Mapa oblastí s překročenými imisními limity pro ochranu zdraví, ČR, 2012
Zdroj: ČHMÚ

Odkaz na data: Procento území s překročenými imisními limity pro ochranu zdraví, ČR [%]


Obr. 2: Mapa oblastí s překročenými imisními limity pro ochranu zdraví (bez zahrnutí ozonu), ČR, 2012
Zdroj: ČHMÚ

Odkaz na data: Procento území s překročenými cílovými imisními limity pro ochranu zdraví (bez zahrnutí ozonu), ČR [%]


Obr. 3: Pole 36. nejvyšší 24hodinové koncentrace PM10, ČR, 2012
Zdroj: ČHMÚ

Odkaz na data: Stanice s nejvyššími hodnotami ročních průměrných koncentrací PM10, ČR


Obr. 4: Pole 26. nejvyššího maximálního denního 8hodinového klouzavého průměru koncentrace ozonu v průměru za 3 roky, ČR, 2010–2012
Zdroj: ČHMÚ

 
Odkaz na data:
 

Tab. 1: Navýšení celkové roční úmrtnosti o "předčasná úmrtí" – rozpětí a (střední hodnota), ČR [počet předčasných úmrtí]
Zdroj: SZÚ

 

 
Poznámka:
Střední hodnota za ČR byla vypočtena pro městské, extenzivně dopravou a průmyslem neexponované lokality.
Navýšení celkové úmrtnosti bylo počítáno z rozpětí měřených hodnot v ČR a ze středních hodnot pro ČR, pro hodnoty ročního průměru PM10 ≤ 20 µg/m3 (respektive PM10 ≤ 13,3 µg/m3 pro 75 % zastoupení frakce PM2,5) hodnoceno jako 0. Hodnoty celkové roční úmrtnosti v roce 2012 byly převzaty z podkladů ČSÚ a „očištěny“ – byla odečtena úmrtí na úrazy a zemřelé osoby mladší 30 let.
Při přepočtu účinků PM10 bylo použito doporučení WHO, které předpokládá střední zastoupení frakce PM2,5 ve frakci PM10 na hladině 50 % a odhad střední hodnoty zastoupení frakce PM2,5 ve frakci PM10 pro ČR na úrovni 75 %.
 

Tab. 2: Rozpětí hodnot karcinogenního populačního rizika pro hodnocené typy lokalit (hodnocen As, Ni, BaP a benzen) v městech nad 5 tis. obyvatel (cca 5 mil. obyvatel ČR), ČR [počet případů/10 tis. obyv.]
Zdroj: SZÚ

 

 
Poznámka:
Pro potřeby hodnocení zdravotních rizik byla data zpracována ve formě rozpěťových intervalů pro ČR, pro všechny městské stanice (celkem cca 5 mil. obyvatel) a pro vybrané typy městských lokalit (obytné bez dopravní zátěže a městské s dopravní zátěží). Uvedený postup nelze pro nedostatek údajů použít pro podrobnější rozlišení pro hodnocení zátěže obyvatel malých sídel (< 5 000 obyvatel – cca 5 mil. obyvatel).
 

Obr. 5: Podíl populace vystavené průměrné roční koncentraci suspendovaných částic PM10 ve srovnání s ročním imisním limitem na ochranu lidského zdraví , mezinárodní srovnání, 2009 [μg/m3
Zdroj: EEA


Podrobné vyhodnocení – textová část

Vývoj kvality ovzduší

V 90. letech 20. století došlo v ČR k zásadnímu poklesu emisí všech základních znečišťujících látek a následně k poklesu znečištění ovzduší. I přes pokračující pokles emisí od roku 2000 koncentrace znečišťujících látek v ovzduší neklesají – lze zaznamenat spíše stagnaci nebo dokonce mírný růst koncentrací uvedených znečišťujících látek. Občasné výkyvy jsou dány především meteorologickými a rozptylovými podmínkami. Důvody, proč nedošlo k pokračování klesajícího trendu koncentrací znečišťujících látek v ovzduší, nejsou plně objasněné. Evropská agentura pro životní prostředí (EEA) poukazuje na možnost kombinace několika faktorů (např. zvýšená teplota způsobená změnou klimatu ovlivňující rozptylové podmínky, dálkový přenos znečištění).

K hlavním problémům kvality ovzduší v současné době patří znečištění suspendovanými částicemi, přízemním ozonem a polycyklickými aromatickými uhlovodíky (PAH), vyjádřenými jako benzo(a)pyren.

Suspendované částice

Závažný problém v kvalitě ovzduší na celém území ČR představuje výskyt vysokých koncentrací suspendovaných částic frakce PM10. Výrazně vyššího počtu překročení denního imisního limitu PM10 bylo dosaženo v souvislosti se zhoršenými rozptylovými podmínkami. Imisní limit pro 24hodinovou přípustnou koncentraci PM10 byl v roce 2012 překročen na 50 stanicích z celkových 120 stanic vyhovujících aktuálně platným pravidlům. Dle pravidel používaných v předchozích letech byl však imisní limit pro 24hodinovou přípustnou koncentraci PM10 v roce 2012 překročen na 56 stanicích z celkového počtu 152. Nejvíce stanic překračujících imisní limit se nacházelo v Moravskoslezském a Ústeckém kraji. Z důvodu výskytu velmi vysokých a častějších koncentrací v Moravskoslezském kraji lze zdejší situaci označit za kritickou.

V porovnání s předchozím rokem 2011 bylo dosaženo vyšších naměřených 24hodinových koncentrací PM10. Imisní limit pro 24hodinovou průměrnou koncentraci PM10 byl v roce 2012 překročen na 9,6 % území, nadlimitním koncentracím bylo vystaveno 30,9 % obyvatel ČR (viz Graf 1 a Obr. 3).Limit pro roční průměrnou koncentraci PM10 byl v roce 2012 překročen na 0,9 % území ČR (v roce 2011 na 0,7 %).

Expozice suspendovaným částicím PM10 podle odhadu SZÚ v hodnoceném období přispěla k předčasné úmrtnosti populace v rozsahu od jednotek procent po více než 10 % v průmyslově zatížené oblasti Ostravsko-Karvinska. Toto riziko není rovnoměrně distribuováno v populaci, týká se citlivých populačních skupin, zejména chronicky nemocných osob a seniorů. Z uvedených dat lze odhadnout, že navýšení celkové úmrtnosti, ke které přispěla expozice suspendovaným částicím frakce PM10 (při odhadu 50 % zastoupení frakce PM2,5), se v průměru za celou ČR dlouhodobě pohybuje v rozsahu od 2 až do více než 4 tisíc osob za rok, v roce 2012 se jednalo o 1,8 tis osob. Při zvýšení frakce PM2,5 ve frakce PM10 (tj. odhadovaném 75% středním zastoupení frakce PM2,5) je odhad hodnoty navýšení celkové úmrtnosti v roce 2012 přibližně 5,5 tisíc osob (viz Tab. 1).

Imisní limit pro roční koncentraci suspendovaných částic frakce PM2,5 byl v roce 2012 překročen na 10 stanicích z celkového počtu 43 (resp. z 50 dle pravidel používaných v minulých letech). Nejvyšší průměrné koncentrace byly zaznamenány na 8 lokalitách v Moravskoslezském kraji.

Polycyklické aromatické uhlovodíky

Příčinou vnosu PAU do ovzduší, jejichž představitelem pro hodnocení účinků na lidské zdraví je benzo(a)pyren (byl pro něj stanoven limit), je jednak nedokonalé spalovaní fosilních paliv jak ve stacionárních tak i v mobilních zdrojích, ale také některé technologie jako je výroba koksu a železa. Ze stacionárních zdrojů jsou to především domácí topeniště, z mobilních zdrojů se jedná zejména o vznětové motory spalující naftu. Znečištění ovzduší benzo(a)pyrenem je tudíž problémem jak v dopravně a průmyslově zatížených oblastech, tak i v malých sídlech, kde obyvatelé vytápí své domácnosti tuhými palivy.

Řada měst a obcí byla v roce 2012, stejně jako v roce 2011, vyhodnocena jako území s překročeným imisním limitem pro benzo(a)pyren (BaP). Jedná se o zhruba 26,5 % plochy ČR, kde žije asi 66,3 % obyvatel (viz Graf 2). Oproti předchozímu hodnocenému roku 2011 došlo k výraznému nárůstu plochy území, na kterém byl imisní limit překročen, došlo rovněž k nárůstu počtu dotčených obyvatel. V roce 2011 byl imisní limit překročen na 16,8 % území, zasaženo bylo 60,2 % populace. Koncentrace benzo(a)pyrenu stále překračují imisní roční limit 1 ng/m3 v řadě větších sídel celé ČR. Dá se však předpokládat, že i v menších sídlech dochází k překračování tohoto limitu. Na řadě lokalit (především v Moravskoslezském kraji, na Kladně a nově také v Praze) byly v roce 2012 limitní hodnoty překročeny dokonce několikanásobně. Nejvyšší roční průměrná koncentrace byla naměřena, stejně jako v předchozích letech, v Ostravě-Bartovicích/Radvanicích (10,8 ng/m3).

Celkové navýšení individuálního celoživotního rizika vzniku nádorového onemocnění v městských lokalitách ČR se pro BaP v období 2006 až 2012 pohybovalo v rozsahu 0,5 až 10 případů onemocnění na 10 tisíc obyvatel za 70 let. Z vypočtených hodnot pro jednotlivé typy městských lokalit lze velmi přibližně odhadnout, že v městských lokalitách bez významné průmyslové zátěže by vliv emisí PAU z dopravy kombinovaný v některých lokalitách s emisemi z domácích topenišť mohl vést k navýšení zdravotních rizik o 0,5 až 2 případů na 10 tisíc obyvatel. V lokalitách ovlivněných velkými průmyslovými zdroji byla hodnota individuálního rizika vyšší než v ostatních městských lokalitách a teoreticky může představovat zvýšení zdravotních rizik až o 10 případů na 10 tisíc obyvatel (viz Tab. 2).

Přízemní ozon

Přízemní ozon nemá v ovzduší svůj vlastní emisní zdroj. Vzniká v důsledku fotochemických reakcí svých prekurzorů, NOx a VOC. Tyto prekurzory jsou produkovány silniční dopravou (NOx i VOC) , spalováním fosilních paliv (NOx) a používáním rozpouštědel (VOC). VOC jsou významně produkovány i přírodními zdroji, tj. lesními porosty. Složitý chemismus ozonu, možnost jeho dálkového přenosu popř. přenosu jeho prekurzorů a vzniku ozonu na místech vzdálených od emisních zdrojů, kde nedochází k jeho zpětnému odbourávání oxidy dusíku, je důvodem překročení jeho limitu nad rozsáhlými oblastmi. Nejvyšších koncentrací dosahuje ozon v relativně čistých oblastech, nadlimitním koncentracím jsou ale vystaveny i osídlené oblasti. Nadlimitní koncentrace ozonu jsou opakovaně zjišťovány na většině území ČR.

Koncentrace přízemního ozonu jsou ovlivňovány charakterem počasí v teplé polovině roku. Koncentrace v roce 2012 v porovnání s předchozím rokem 2011 poklesly. Imisní limit byl v hodnoceném tříletém období 2010–20121 překročen na 16,6 % území ČR (viz Obr. 4). Asi 2,8 % populace bylo v průměru v hodnoceném období 2010–2012 vystaveno koncentracím přízemního ozonu překračujícím imisní limity pro ochranu zdraví lidí. V předchozím hodnoceném období 2009–2011 byl cílový imisní limit překročen na 17,1 % území a 10,1 % obyvatelstva bylo vystaveno nadlimitním koncentracím. Vzrůst koncentrací přízemního ozonu pravděpodobně souvisí s mírným poklesem maximálních teplot během období dubna–září 2012 v porovnání s obdobím duben–září 2009.

Koncentrace přízemního ozonu zpravidla rostou se vzrůstající nadmořskou výškou, což je potvrzeno i naměřenými daty za rok 2012, kdy nejzatíženější lokality leží ve vyšších nadmořských výškách. Nejméně zatížené jsou dopravní lokality ve městech, kde je ozon odbouráván chemickou reakcí s oxidem dusným. Lze předpokládat, že koncentrace ozonu se nacházejí pod hodnotou imisního limitu i v dalších dopravně zatíženějších městech, kde však z důvodu absence měření nelze pomocí stávající metodiky konstrukce map toto pravděpodobné snížení dokumentovat.

Oblasti s překročenými imisními limity

Na základě map územního rozložení příslušných imisních charakteristik kvality ovzduší byly v roce 2012 vymezeny oblasti s překročenými imisními limity, tj. takové oblasti, ve kterých je překročen imisní limit pro ochranu zdraví lidí pro alespoň jednu znečišťující látku (jedná se o SO2, CO, PM10, Pb, NO2 a benzen). V roce 2012 byl imisní limit překročen pro PM10 (viz výše), NO2 (dopravně zatížené lokality) a benzen (v Ostravě-Přívoze). Oblasti s překročenými imisními limity byly vymezeny na 41,7 % území ČR (viz Obr. 1).

Oblasti s překročenými imisními limity pro ochranu zdraví

Na základě map územního rozložení příslušných imisních charakteristik byly v roce 2012 oblasti, kde dochází k překračování imisních limitů, vymezeny na 26,8 % pro alespoň jednu látku mimo ozon (jedná se o As, Cd, Ni a BaP), viz Obr. 2. Imisní limit byl v roce 2012 opakovaně překročen pro BaP (viz výše). Imisní limit pro arsen (As), kadmium (Cd), nikl (Ni) a olovo (Pb) nebyl v roce 2012 překročen na žádné sledované lokalitě.

Mezinárodní srovnání

Z hlediska jednoho z hlavních problémů kvality ovzduší – suspendovaných částic – lze konstatovat, že v řadě evropských zemí dochází k výskytu koncentrací suspendovaných částic PM10 přesahujících jejich limitní koncentraci.

V rámci evropského srovnání byli překročením ročního imisního limitu PM10 na ochranu lidského zdraví postiženi obyvatelé Řecka, Bulharska, Rumunska, Polska, Itálie, ČR, Francie a Španělska (viz Obr. 5).


1 Vyhodnocení koncentrací přízemního ozonu vychází, dle platné legislativy, z 3letých průměrů.


Budoucí výhledy

V květnu 2008 Evropský parlament přijal směrnici 2008/50/ES o kvalitě vnějšího ovzduší a čistším ovzduší pro Evropu, která sjednocuje směrnici 96/62/ES s prvními třemi dceřinými směrnicemi a s rozhodnutím Rady 97/101/ES, kterým se zavádí vzájemná výměna informací a údajů ze sítí a jednotlivých stanic měřících znečištění vnějšího ovzduší v členských státech. Tato směrnice mimo jiné stanovuje nově limitní hodnoty (imisní limit, maximální expoziční koncentrace, národní cíl snížení expozice) pro PM2,5. Tato směrnice bude transponována do české legislativy prostřednictvím nového zákona o ochraně ovzduší, který by měl vejít v platnost v roce 2011.

Jeho cílem je, kromě transpozice požadavků směrnice 2008/50/ES, zefektivnění již existujících nástrojů s cílem významně přispět ke zlepšení kvality ovzduší ve všech regionech ČR. Jedním z významných kroků v rámci nového zákona bude jeho provázání s právní úpravou v oblasti integrované prevence a dalších složek životního prostředí (odpady, hospodaření s energií), dále rozšíření aplikace emisních stropů (nejen na stávající zvláště velké spalovací zdroje znečišťování ovzduší), posílení možnosti zpřísnění emisních limitů a technických požadavků na zdroje a zavedení individuálního přístupu ke zdrojům, a to s ohledem na úroveň znečištění ovzduší v určité lokalitě.

Zlepšením kvality ovzduší a zmírněním dopadů ovzduší na lidské zdraví a ekosystémy se zabývá Tematická strategie kvality ovzduší (viz indikátory 3–5 a 35). Na národní úrovni se určením konkrétní příčiny špatné kvality ovzduší a opatřeními pro její zlepšení zabývá Národní program snižování emisí ČR, z něhož vychází krajské programy na zlepšení kvality ovzduší.

 

MŽP CENIA ČHMÚ

Přehled klíčových indikátorů