ISSaR

DOPRAVA

 

Pro moderní společnost je typická vysoká mobilita osob a zboží, předpokladem prosperující ekonomiky je efektivní a funkční doprava. Doprava je však současně i významnou zátěží životního prostředí jak z hlediska vlivu na krajinu, způsobeného rozvojem a využíváním dopravní infrastruktury, tak i z hlediska produkce emisí do ovzduší.

Doprava je v České republice po výrobě elektřiny a tepla a zpracovatelském průmyslu třetím nejvýznamnějším zdrojem emisí skleníkových plynů. Doprava rovněž zaujímá největší podíl na celkových emisích oxidu uhelnatého a společně s veřejnou energetikou i oxidů dusíku, což jsou v obou případech prekurzory přízemního ozonu. Dopravní infrastruktura způsobuje fragmentaci krajiny, a tím narušuje její strukturu, funkce a schopnost odolávat vnějším vlivům, tedy celkovou její stabilitu. Silniční doprava je hlavním zdrojem hlukové zátěže v České republice. Hlukem přesahujícím stanovené hygienické limity trpí v České republice asi desetina obyvatel velkých aglomerací i velká část obyvatel žijících mimo města, zejména v blízkosti významných tranzitních koridorů silniční dopravy.

Na vývoj emisí znečišťujících látek z dopravy působí v současné době dva protichůdné trendy. Tím pozitivním je rychlý vývoj technologií a efektivní uplatňování environmentálních norem zejména v automobilovém průmyslu. Díky tomu dochází k zvyšování energetické efektivnosti dopravy (snižuje se spotřeba paliv a elektřiny na zajištění jednotky přepravního výkonu), k plošnému využívání koncových technologií na odstraňování emisí (např. třícestné katalyzátory) a v důsledku toho k poklesu produkce znečišťujících látek. Proti tomuto trendu působí vývoj poptávky po dopravě, do značné míry závislý na vývoji ekonomiky, a z pohledu životního prostředí využívání nešetrných druhů dopravy, kam patří individuální automobilová doprava a nákladní silniční doprava.

Významným faktorem zátěže životního prostředí ze silniční dopravy je také skladba vozového parku. Starší vozidla obdobných kategorií jsou totiž významně emisně i energeticky náročnější než vozidla novější. Objektivně to lze sledovat dle plnění tzv. EURO emisních standardů. Problémem vozového parku osobních automobilů v České republice je pomalejší obnova než v západoevropských zemích, a tím i velmi vysoký průměrný věk registrovaných vozidel. Nedostatečná je zejména rychlost vyřazování starých vozidel, což způsobuje hromadění starých vozidel ve vozovém parku, která jsou většinou jen velmi málo využívána.

Další pokles negativních vlivů na životní prostředí z dopravy je možné zajistit posílením veřejné dopravy osob na úkor dopravy individuální, rychlejší obnovou vozového parku a větším využíváním alternativních paliv a pohonů.

 

Vyhodnocení indikátorů:


30. Výkony dopravy a infrastruktura

31. Emisní náročnost dopravy

32. Hluková zátěž obyvatelstva

 
MŽP CENIA ČHMÚ

Přehled klíčových indikátorů