ISSaR

PRŮMYSL A ENERGETIKA

 

Výroba a spotřeba energie v České republice úzce souvisí zejména s čerpáním neobnovitelných zdrojů energie, se znečišťováním životního prostředí, ale i s narušením krajiny či se zdravím obyvatel.

Spalováním fosilních paliv využívaných při výrobě energie jsou produkovány zejména znečišťující látky do ovzduší a velké množství skleníkových plynů. Zdroje pro fosilní paliva jsou navíc omezené, proto je třeba se zaměřit i na ostatní zdroje a postupně zvyšovat jejich význam. V podmínkách České republiky se jedná zejména o využívání jaderné energetiky a obnovitelných zdrojů energie.

Obnovitelné zdroje jsou obecně vnímány jako čisté a šetrné k životnímu prostředí, neboť při svém provozu neznečišťují okolí v takové míře jako zdroje spalující fosilní paliva, a jsou tedy důležitou součástí snižování emisí skleníkových plynů a znečišťujících látek do ovzduší. Díky skutečnosti, že tyto obnovitelné zdroje pocházejí z vlastního území, jsou významné také z hlediska energetické bezpečnosti a nezávislosti na mezinárodním obchodu s energetickými surovinami.

Cílem Státní politiky životního prostředí je racionální spotřeba energie a zásobování energií v režimu udržitelného rozvoje. To předpokládá důraz na úspory a odstranění plýtvání na straně spotřeby. Potenciál úspor energie leží jak v oblasti energetických transformací (účinnost dožívajících parních elektráren a tepláren), tak v oblastech konečné spotřeby – aplikace nejlepších dostupných technik (technologií), používání energeticky úsporných spotřebičů, výstavba energeticky úsporných staveb, používání kvalitních izolačních materiálů, zpracování energetických auditů, „štítkování“ energetických spotřebičů, zvyšování účinnosti energetických cyklů, povinnost kombinované výroby tepla a elektřiny atd.

Zdroje paliv pro výrobu elektřiny a tepla v elektrárnách a teplárnách běžný občan neovlivní, ale často může ovlivnit zdroje tepla ve své domácnosti. Struktura vytápění domácností ovlivňuje kvalitu ovzduší v prostředí, v němž se lidé bezprostředně pohybují. Emise z lokálních topenišť jsou oproti emisím z velkých spalovacích zařízení o to nebezpečnější, že jsou vypouštěny přímo do prostředí, kde lidé žijí. Z komínů nízkých budov, nejčastěji rodinných domů, se znečišťující látky nestačí rozptýlit v ovzduší a lidé tyto látky dýchají přímo.

Průmysl v České republice tvoří přibližně třetinu HDP, a je tedy jedním z rozhodujících zdrojů naší ekonomiky. Jednotlivá průmyslová odvětví spotřebovávají významné množství přírodních zdrojů, které slouží jako suroviny pro výrobu materiálů a zdroje energie. Těžba surovin však narušuje krajinný ráz a ovlivňuje kvalitu, množství a hladinu podpovrchové vody v těžebních lokalitách. V okolí těžených ložisek dochází ke zvýšené prašnosti a hlučnosti nejen vlivem samotné těžby, ale i vlivem dopravy velkého množství materiálu. Tyto faktory potom ovlivňují okolní ekosystémy i obyvatelstvo. Průmysl též produkuje, dováží a zpracovává chemické látky, směsi a výrobky, jejichž obsah nemá vždy známé vlastnosti z hlediska toxicity pro životní prostředí i pro člověka.

Prakticky všechna průmyslová odvětví prošla technologickým inovačním vývojem s následným příznivým dopadem na životní prostředí. Pro rozvoj průmyslu představují klíčovou oblast inovační aktivity a s nimi související otázky udržitelné výroby (event. spotřeby) a čistší produkce. Budoucí vývoj průmyslu úzce souvisí s celosvětovým přístupem k hospodaření s neobnovitelnými surovinovými a energetickými zdroji, založeným na zásadách udržitelného rozvoje.

 

Vyhodnocení indikátorů:


24. Průmyslová produkce

25. Konečná spotřeba energie

26. Spotřeba paliv v domácnostech

27. Energetická náročnost hospodářství

28. Výroba elektřiny a tepla

29. Obnovitelné zdroje energie

 
MŽP CENIA ČHMÚ

Přehled klíčových indikátorů